Náš svět je plný skrytých tajemství, z nichž nejzáhadnější je sama lidská mysl. Kniha přináší příběh dívky Alapču, která se vydává do světa, aby v něm našla „opravdového člověka“, který by jí pomohl odhalit smysl jejího života. Vnitřní touha ji zavede do vzdálené sibiřské tajgy, v níž dosud sídlí, chráněná před civilizací, pradávná moudrost. V krajině, kde se přírodní síly personifikují do četných bytostí, potkává starce Kulisóa, o kterém se domnívá, že je šamanem, znalcem všech tváří přirozena i nadpřirozena. Zatímco se dívka nechce vzdát svého výkladu skutečnosti, zuří kolem živel ohně a zlý duch Chargí ničí les, rozhněván sobectvím nenasytných lidí, kteří porušili rovnováhu a prastaré zákony. Kniha, nesoucí prvky magického realismu, nahlíží ničivý proces odehrávající se v tradičních kulturách na různých místech naší planety. Divoký les symbolizuje nejen nespoutanost Matky Země, ale také podstatnou část lidské duše, kterou nelze zanedbávat. Alapču hledá právě tuto dosud neobjevenou část své duše, ale ještě o tom neví. Je zapletena ve svých projekcích jako v pavučině a všude naráží jen na sebe, na své zrcadlení. Navzdory obrovskému riziku, které nevědomě podstupuje, se stává Kulisó prostředníkem pro zjevení jejího poznání, přicházející zralosti. V nedobrovolném procesu učení objevuje Alapču křehkost vlastního bytí a hodnotu svého života. Kniha je jedinečnou paralelou nás samých, protože podobně jako Alapču jsme zapletení ve svých představách o sobě a o životě a uvěznění ve spletité pavučině projekcí. Utlačená duše nám o svém strádání dává vědět jen prostřednictvím jemných signálů, když chybí něco nevysloveného. Poklad se skrývá uvnitř; je jím tajemný zdroj našeho vlastního života.