Přišel čas Mistrů života


Přišel čas Mistrů života

Na působení Vladimíra Kafky v mistrovské hře života vzpomíná jeho žena Irena Nováková Kafková

S Vladimírem Kafkou strávila Irena společných sedm let, pro ni nejkrásnějších v životě. Podílela se i na legendárních Hostinách, které pořádali někdy také dohromady s Jaroslavem Duškem. Z jeho odkazu připravila čtyři knihy, které vyšly v nakladatelství Eminent.

 

Dnešní společnost je polarizovaná jako už dlouho ne. Kde se podle vás nachází pravda?

Politiku ani věci okolo ní nesleduji, takže na to nemám žádnou odpověď. Vzhlížím k životu a v něm pozoruji a vnímám pravdivost.

Dívám-li se na pravdu pozemskou optikou, dovolila bych si tvrdit, že existuje tolik pohledů na pravdu, kolik je na světě lidí. Žádná pravda není jedinečná ani výjimečná a z povahy stvoření nemůže být ani jediná – protože svět byl stvořen jako ateliér pro naše experimentování, tvorbu a prožívání rozličných příběhů.

 

Pravda tedy není něco neměnného?

Lidská pravda se často mění v čase, mnohdy si protiřečí, chvíli se vyvíjí klidně, chvíli divoce. Kopíruje duchovní vývoj daného člověka. Pokud bych si troufla něco nazvat opravdovou skutečností, potom je to náš vztah k lásce. A ten je součástí našeho vnitřního světa. Nejpravdivější pohled na pravdu tedy nosíme každý z nás uvnitř sebe.

 

Jednou z manter dnešní doby je zdraví, což bylo i posláním Vladimíra Kafky.

Plně se ztotožňuji s Vladimírovým názorem, že zdravý život rovná se život v harmonii a při plném vědomí srdcového prožívání. Laskavá péče o našeho ducha, duši a tělo a zároveň ohled, pokora a úcta k životu nám pro zachování zdraví úplně stačí. To je prevence proti všem nemocem nebo životním těžkostem.

 

Zodpovědnost za své zdraví tedy neseme plně na svých bedrech?

Jsme to my, kdo řídíme svůj život, a tedy i svou smrt. Nikdo jiný. Na neviditelné úrovni všemi svými každodenními postoji, emocemi a myšlenkami, na té viditelné slovy a konkrétními skutky. Proto je tolik podstatné, zda své dny trávíme radostně, spokojeně a v tvůrčí lásce, nebo jestli nás zcela paralyzoval strach a stres, a proto pasivně čekáme na „životní nápovědy“ od někoho zvenčí.

Ať se nám to líbí nebo ne, jednoho dne všichni zemřeme. Před životem a před smrtí se utéct nedá. Podstatné ale je, co a jakým způsobem prožijeme před tím, než nám pozemská smrt vtiskne do ruky lístek na cestu do nadzemských sfér. A co si z toho sebou odneseme pro další pokračování hry pod názvem Život, jen v jiném prostředí a s jinými kulisami.

 

Láska spojuje, zatímco strach odděluje, říká Vladimír ve svých knihách…

…a na to je dobré myslet zvlášť v dnešní rozbouřené době.

 

Co by asi dnes dělal Vladimír?

Dělal by to, co vždy. Tedy to, co by ho bavilo, inspirovalo, působilo mu radost, a co by zároveň podporovalo život směrem ke kráse a lásce. Vladimír velmi dobře věděl, kým je. A v tomto světle vědomí by stál nehnutě a jistě, bez ohledu na venkovní okolnosti, které ostatně vždy bral jen jako viditelné potvrzení neviditelných procesů v sobě.

Dál by ve svém ateliéru pomáhal vážně nemocným lidem, osobně by hovořil s těmi, kteří hledají povzbuzení a naději, dál by publikoval, maloval, pořádal Hostiny, byť prostřednictvím virtuální techniky, dál by žil svobodně ve jménu svého ducha. Místo na veřejných prostranstvích byste ho potkávali v jím tolik milované přírodě, s obrovským a už zdáli viditelným úsměvem a pravděpodobně by vás neminulo jeho hřejivé a pevné objetí. Dál by s plamenným zápalem hovořil o světelné podstatě života, kterou je třeba ctít a oslavovat láskyplným prožíváním.

A také by nám připomínal, že ten, kdo stvořil světy pozemské i nadzemské a mistrně je propojil do jednotného celku, byl navýsost geniálním a moudrým architektem života. Nic neponechal náhodě. Své dílo prodchnul láskou a krásou nemající hranic a současně v něm uplatnil pravidla spravedlivé rovnováhy. Nám, lidem, nadělil ty nejvyšší duchovní schopnosti, mezi které patří právo projevit vlastní úmysl, rozhodnutí, myšlenku, cit i čin a pochopitelně za to nést i plnou osobní zodpovědnost.

 

V nakladatelství Eminent dosud vyšly tři Vladimírovy knihy: Život naživo, Ateliér života a Mapa duše – Mapa života. Mistři života jsou čtvrtým dílem. Najdeme v něm něco přímo k dnešní době?

Naše doba je mimořádná - a my se v ní nacházíme na významné křižovatce. Přesně v tom středovém bodě, odkud můžeme dál pokračovat buď vzhůru, nebo dolů. Nikam jinam už cesta nevede. Navrhuji využít tohoto okamžiku k obrácení pozornosti do sebe, k návratu domů, k sobě samým. Ne k nějakému venkovnímu záchranáři, ať už jím je lékař nebo léčitel, v jejichž jménu se mnohdy nevědomě necháváme potlačovat. Začněme konečně uznávat a poznávat sami sebe, život, nebo chcete-li existenci. Existenci, která nám umožňuje být. Nevyhrožuje nám trestem smrti, vážnou a nevyléčitelnou nemocí, nepředkládá nám žádné cizí manuály a návody na šťastný a zdravý život. Existenci, která nám dává k dispozici sama sebe, bez jakýchkoliv podmínek. A v ní si můžeme s radostí a v lásce tvořit přesně to, co sami chceme. Jako praví mistři života.

 


zpět