O Pavlu Váňovi, oblíbených bylinách a spolupráci s měsíčníkem Regenerace
O byliny se začal zajímat po vojně, na jaře roku 1985, kdy si pomocí léčivek vyléčil žaludeční vředy. Od té doby ví, že rostliny mají léčivou moc.
Kdy jste se poznal s Pavlem Váňou?
Bylo to roku 2006, kdy jsme spolu lektorovali bylinkové kurzy pro Centrum Kruh v Dlouhých Stráních v Jeseníkách. Až do jeho smrti jsme byli velmi dobří přátelé a na zahrádce od něj dodnes mám eleuterokok ostnitý, který mi daroval. Tento u nás docela vzácný a pro mne i památný keř je vyfocený i v mé knize Můj bylinkový svět.
Eleuterokok působí jako adaptogen a harmonizátor, což znamená, že zvyšuje obranyschopnost organismu proti účinkům stresu. Kromě toho pomáhá bránit rozvoji nádorových metastáz a stimulovat protinádorovou aktivitu bílých krvinek. Je vynikající i na zmírnění vnějších projevů následků ozařování. V dnešní době bude pro mnoho lidí zajímavý také tím, že se uplatňuje při léčbě nemocí, které způsobují viry.
Eleuterokoku se říká sibiřský žen šen. Máte v oblibě léčivé rostliny z cizích zemí?
Eleuterokok je spíš výjimka a vzpomínka na Pavla. Ve světě léčivých rostlin mám nejraději ty, které rostou v naší přírodě. Vážím si jich nejen jako léčivek, ale doporučuji je také jako velmi zdravou zeleninu. Spousta z nich je k jídlu a má víc zdraví prospěšných látek a vitamínů než přešlechtěná zelenina. Věřím tomu, že nám naše Matička Země vždycky dá to, co potřebujeme. A není žádná náhoda, že to, co se nám samo objeví na zahrádce, pro většinu lidí ovšem jako nežádoucí plevel, je pro nás to nejlepší. To je důvod, proč bychom měli používat léčivky ze stejného klimatického pásma a ty tropické, které jsou nyní moderní, spíš nechat tamním obyvatelům.
Máte nějakou z domácích vyloženě v oblibě?
Mám rád všechny léčivky, ale tou zřejmě nejoblíbenější je pro mě skoro zapomenutá růže stolistá, která v minulosti patřila v klášterních zahradách mezi léčivkami na první místo. Má širokospektrální léčivé využití nejen ve hmotné formě čaje, tinktury nebo sirupu, ale svou vůní a krásou dokáže zklidnit a zharmonizovat člověka. I v aromaterapii patří její éterický olej spolu s růží damašskou k těm nejlepším. V současné době si ke mně jezdí lidé z celé republiky a z ciziny pro její řízky, tedy větvičky na namnožení, a tak věřím, že v budoucnu bude ve všech zahradách léčivkou číslo jedna, jako tomu bylo v minulosti.
V měsíčníku Regenerace máte pravidelnou rubriku o léčivých bylinách. Jaký má ohlas?
Do Regenerace píšu od roku 2012 na podnět Pavla Váni. Bylo to jeho přání, abych po něm pokračoval v psaní o léčivkách. Vždycky píšu pro dané vegetační období, ve kterém rostou a kdy se mají sbírat. Je to vlastně takové kalendárium sběru.
Podobně jako kdysi Pavel Váňa stále pracujete. Máte přitom čas na individuální rady?
Jsem zaměstnancem sociálních služeb a bylinkám se věnuji ve svém volném čase. Na bylinkové kurzy, kterých mívám přes patnáct do roka, spotřebuji téměř všechnu dovolenou. Mnoho času věnuji pěstování léčivek a jejich sběru a zužitkování a praktickému používání a také dalšímu bádání.
Jako bylinkový poradce pro individuální zdravotní problémy lidí se tomu věnuji z časových důvodů pouze na přednáškách a bylinkových kurzech. Více se snažím lidi naučit bylinky poznávat a orientovat se v nich, aby byli samostatní a hlavně aktivní při řešení svých problému. Velmi blízká je mi tak zvaná třetí cesta ke zdraví.
Jaká to je?
První cesta je, že obcházíme lékaře. Druhá cesta vede k léčiteli a ta nejlepší, třetí, znamená, že konečně začneme pro své zdraví aktivně něco dělat sami. Čím více do tajemství bylin pronikám, tak zjišťuji, že je toho stále mnoho, co se mám naučit. Vím, že nic nevím, ale o to, co vím, se rád podělím s ostatními. V knize i v Regeneraci.
